Licence

Úvod

Základním pojmem ochrany autorského práva je licence. Ve zkratce, licenční smlouvou poskytuje autor oprávnění nabyvateli k výkonu práv duševního vlastnictví. V některých zemích, typicky v USA, je možné, aby autor svá práva k dílu zcela převedl nebo prodal. V České republice a většině evropských zemí je však situace odlišná. Autor se svých práv nemůže nikdy zcela vzdát – jeho osobnostní práva jsou nepřevoditelná a zůstávají s dílem navždy spjata. Licenční smlouva proto v evropském prostředí slouží jako základní nástroj, kterým autor uděluje jiné osobě oprávnění dílo určitým způsobem užít. Díky licenci může autor například umožnit nakladateli vydat knihu, filmovému producentovi zfilmovat jeho příběh nebo divadelnímu souboru nastudovat a uvést inscenaci.

Pojem a náležitosti licence

Licence neboli oprávnění k výkonu práva dílo užít je poskytována autorem třetí osobě. Jelikož užití díla nabyvatelem licence bývá zpravidla spojeno alespoň s vidinou budoucího zisku, je licence zpravidla poskytována za odměnu. Autor, tedy tvůrce díla, může na základě licenční smlouvy umožnit nabyvateli licence, aby jeho dílo užil pro sjednaný účel a v rozsahu, který je ve smlouvě výslovně uveden.

Obsah licence samozřejmě záleží na konkrétním dílu, ale v obecné rovině by každá licenční smlouva měla zahrnovat alespoň:

• označení smluvních stran (autor = poskytovatel, druhá smluvní strana = nabyvatel),
• předmět duševního vlastnictví, na který se licence vztahuje (román, fotografie, skladba, ale i například software),
• vymezení rozsahu užívání díla (tj. co všechno nabyvatel s dílem může a nemůže provádět, případně i geografické vymezení),
• ustanovení o upravování, pronájmu, půjčování, vystavování nebo vysílání díla,
• dobu trvání licenční smlouvy,
• stanovení odměny autora, popř. ustanovení o tom, že je licence poskytována bezúplatně,
• datum, místo podpisu a podpisy obou stran.

Licenční smlouva nemusí mít vždy písemnou formu – ta je předepsána pouze pro licenci výhradní. Nicméně smlouva uzavřená v jiné než písemné formě představuje značné potíže v případě sporu. Dokazovat, kdo co řekl, slíbil či k čemu se zavázal, je u ústních smluv zpravidla velmi obtížné. Takové situace často přidělávají soudcům vrásky na čele a právním zástupcům zaručeně zvedají hladinu stresu. Důrazně doporučujeme všem umělcům, bez ohledu na formu jejich umění, aby své licenční smlouvy uzavírali písemně a vždy alespoň po projednání s advokátem zaměřujícím se na právo pro umělce.

Výhradní a nevýhradní licence

Právní terminologie pojící se s licencí je rozmanitá a obsáhlá. Každý umělec, který uzavírá v rámci své činnosti licenční smlouvy (a to je každý umělec), by ale měl znát, chápat a rozpoznat alespoň rozdíl mezi licencí výhradní a nevýhradní.

Výhradní licence znamená, že jakmile jednou poskytnete výhradní licenci k vašemu dílu, tak už nesmíte poskytnout licenci na stejné dílo žádné třetí osobě. nesmí stejnou licenci poskytnout žádné další osobě. S výhradní licencí se navíc často pojí i omezení samotného autora – například nesmí dílo užít způsobem, který si ponechal nabyvatel výhradní licence, pokud smlouva nestanoví jinak. Typickým příkladem je spisovatel, který poskytne výhradní licenci nakladateli. Nepozorný autor se může mylně domnívat, že pokud se jeho kniha nebude dobře prodávat, může jednoduše přejít k jinému nakladateli, nebo že při velkém úspěchu může vyjednat lepší podmínky s jiným vydavatelem. Podobně je tomu u hudebníků spolupracujících s nahrávacími studii. Pokud však autor uzavře výhradní licenční smlouvu, má jeho možnost nakládat s dílem v daném rozsahu výrazná omezení. To samozřejmě neznamená, že by autor neměl výhradní licence uzavírat. Je pochopitelné, že nakladatelé nebo studia chtějí chránit svou investici do spolupráce s daným autorem před konkurencí. Pro autora je ale důležité, aby byly podmínky licenční smlouvy vyjednány s náležitou odborností. Jedině tak se může autorovi otevřít svět spolupráce s velkými společnostmi, které mohou jeho kariéře pomoci jak po reputační, tak po finanční stránce, aniž by ztratil kontrolu nad svým dílem.

Nevýhradní licence naopak umožňuje, aby autor i nadále se svým dílem plně disponoval a současně poskytoval licenci k jeho užití i dalším osobám. Tento typ licence se typicky využívá například při distribuci softwaru nebo digitálního obsahu, kde je běžné, že stejnou licenci získá široké množství uživatelů.

Smlouva o výhradní licenci musí mít ze zákona povinně písemnou formu. U nevýhradní licence taková povinnost neplatí. Přesto i u nevýhradních licencí jednoznačně doporučujeme uzavírat smlouvu písemně, aby bylo jasně určeno, v jakém rozsahu, za jakých podmínek a na jak dlouho je licence poskytována. Písemná forma výrazně snižuje riziko sporů a nejasností ohledně skutečného rozsahu uděleného oprávnění.

Omezení licence, podlicence

Autor může při poskytování licence stanovit určitá omezení užití licencovaného díla, jež nabyvatel musí dodržet. Tato omezení mohou být územní, kdy je licence udělena například pouze pro území České republiky a nabyvatel tak nemůže dílo využít v zahraničí. Dále účelová, kdy autor povolí užití díla jen pro konkrétní účel, například pro reklamní kampaň, ale už ne pro další interní nebo komerční aktivity, jako je použití skladby jako čekací melodie v call centru. Omezení časové, kdy je licence omezena jen na určité období, například jeden rok; nebo množstevní, které vymezují počet možných užití či rozmnoženin, například počet vydaných výtisků nebo kopií softwaru. Tato omezení chrání autora před nechtěným nebo nadměrným užitím jeho díla a umožňují mu plně kontrolovat, v jakém rozsahu a jakým způsobem bude jeho tvorba licencovaným subjektem využívána.

Dalším důležitým pojmem je podlicence. Jak název napovídá, podlicence umožňuje nabyvateli práva k dílu dále licencovat. Uplatní se na ni v zásadě stejná pravidla jako na licenci samotnou. Kontrola autora nad dílem je ale dále oslabena. Opět tak nezbývá než doporučit konzultaci se zkušeným advokátem před uzavřením licenční smlouvy, která obsahuje omezení licence nebo oprávnění nabyvatele poskytovat k dílu podlicence dalším stranám.

Odměna za poskytnutí licence

Ujednání o odměně je nezbytnou součástí každé licenční smlouvy. To ovšem neznamená, že musí být vždy úplatná – autor může licenci poskytnout i zdarma, například pro charitativní účely či propagaci. Důležité je, aby smlouva výslovně uvedla, zda je licence bezúplatná, nebo aby obsahovala ujednání o odměně. Pokud je licence úplatná, musí být určena výše odměny nebo alespoň způsob jejího určení (například procento ze zisku). I když přesná částka ve smlouvě chybí, postačí, když z ní vyplývá vůle uzavřít smlouvu úplatně – v takovém případě náleží autorovi obvyklá odměna. Neobsahuje-li smlouva žádné ujednání o odměně, je neplatná.

Od roku 2023 platí, že základním způsobem určení odměny má být podíl na zisku. Paušální částka je možná jen výjimečně, s ohledem na zvláštnosti odvětví. Pevná částka pak přichází v úvahu zejména u zakázkového vývoje a dodávek softwarových nástrojů, kde je obvyklé stanovení licenční odměny pevnou částkou.

Zákon chrání autora i v situaci, kdy se původně sjednaná odměna dostane do zjevného nepoměru k výnosům z licence – tzv. best-sellerová odměna. Typickým příkladem může být hudebník, který licenci poskytne za symbolickou částku, a jeho skladba se následně stane virálním hitem.

Podobná situace nastala například i u polského spisovatele Andrzeje Sapkowského, jež za pevnou odměnu poskytl licenci k sérii Zaklínač hernímu studiu CD Projekt Red. Úspěch herní série ale přinesl studiu nesrovnatelně vyšší zisky, než odpovídalo původní odměně. Jde tak o možný případ toho, kdy se původní odměna autora dostává do zřejmého nepoměru k výnosům vyplývajícím z licence.

Autor se práva na dodatečnou odměnu nemůže vzdát, ani jej nelze smluvně omezit. Musí ji však sám uplatnit u nabyvatele licence. Proto je často praktické mít právního zástupce, který za autora nejen vyjedná smlouvu, ale také dohlíží na její dodržování.

Odstoupení od licenční smlouvy

Licenční smlouvy představují pro autory často zásadní prostředek, jak své dílo zpřístupnit širšímu publiku. Právní úprava však pamatuje i na situace, kdy se spolupráce s nabyvatelem nevyvíjí podle očekávání. V určitých případech proto autorovi přiznává právo od smlouvy odstoupit.

Prvním typickým důvodem je nečinnost nabyvatele výhradní licence. Pokud si někdo sjedná výhradní licenci, měl by ji také využívat. Nečiní-li tak, autor jej může písemně vyzvat k nápravě v přiměřené lhůtě. Pokud tato lhůta marně uplyne, má autor právo od smlouvy odstoupit. Nechce-li k takto razantnímu kroku přistoupit, může alespoň zrušit výhradní povahu licence a umožnit využití díla i dalším zájemcům.

Kromě možnosti odstoupit od licenční smlouvy z důvodu nečinnosti nabyvatele má autor v určitých situacích také právo odstoupit pro změnu svého přesvědčení. Právní úprava totiž chrání i osobnostní vazbu autora k jeho dílu. Pokud dosud nezveřejněné dílo přestane odpovídat autorovu vnitřnímu přesvědčení a jeho zveřejnění by mohlo zásadním způsobem poškodit autorovy osobní zájmy, může autor od smlouvy odstoupit. Toto právo však zaniká okamžikem, kdy bylo dílo poprvé zveřejněno.

Podmínkou uplatnění tohoto práva je zároveň povinnost nahradit škodu, která by nabyvateli licence odstoupením vznikla. Pokud tedy nabyvatel již investoval prostředky například do přípravy zveřejnění díla, je autor povinen nahradit mu újmu způsobenou tím, že k plánovanému zveřejnění nakonec nedojde.

Ukončení licence

Vedle odstoupení od smlouvy přichází v úvahu také vypovězení licenční smlouvy a zánik licence. Pokud byla smlouva uzavřena na dobu neurčitou, mohou ji vypovědět jak autor, tak i nabyvatel. Výpověď nabývá účinnosti uplynutím jednoho roku od konce měsíce, v němž byla druhé straně doručena. U licenčních smluv uzavřených na dobu určitou je situace složitější — ty lze vypovědět pouze soudně, a pouze tehdy, byly‑li sjednány na dobu života autora či nabyvatele, nebo na dobu přesahující deset let.

Licence může také zaniknout smrtí nabyvatele, pokud jde o fyzickou osobu, nebo zánikem právnické osoby, pokud tato právnická osoba držela majetková práva k nějakému dílu. To ale musí být ujednáno přímo ve smlouvě. Pokud takové ujednání chybí, dochází k přechodu práv a povinností z licence na právního nástupce.

Závěr

Licenční smlouva je základním smluvním typem, se kterým se každý umělec bude během své kariéry setkávat. Umožňuje mu navazovat spolupráci s nakladatelstvím, producentem nebo hudebním studiem. Nesprávné uchopení licenčního nastavení ale bývá umělci na škodu. Uzavřením licenční smlouvy bez řádného porozumění jejího obsahu může pro umělce znamenat omezení nebo dokonce ztrátu kontroly nad svým dílem. Z takové situace se pak dostává jen velice těžko, bývá nákladné a zdlouhavé s nejistým výsledkem. Jedině důsledně vyjednanou licenční smlouvou může umělec zajistit potřebnou ochranu svých práv. A od toho jsme tu my – advokátní kancelář PLICKA & PARTNERS specializující se na problematiku práv a činnosti umělců. Pokud se chystáte uzavřít licenční smlouvu, nebo jste ji uzavřel a váháte, jakým způsobem se smlouva dotýká vaší činnosti, obraťte se na nás.