Je stahování autorských děl z internetu legální?

Otázka stahování autorských děl z internetu prošla v České republice postupem času značným vývojem. Podle § 30 autorského zákona se za užití díla nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého ani nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Fyzická osoba si tak může pro osobní potřebu zhotovit záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla, tato výjimka se však nevztahuje například na počítačové programy a elektronické databáze. Zároveň však nesmí být takové užití díla v rozporu s běžným způsobem užití díla a nesmí být nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora. Právě ochrana oprávněného zájmu autora byla v minulosti předmětem diskusí ohledně zákonnosti stahování autorských děl ze zdrojů, které nemají k jejich šíření licenci.

V minulosti Nejvyšší soud ČR připouštěl, že pořízení kopie autorského díla pro osobní potřebu je legální, i když pochází z nelegálního zdroje. Argumentuje tím, že zákon nestanovuje žádné požadavky na právní povahu zdroje, ze kterého jsou díla stahována. Tato interpretace dává smysl i z toho pohledu, že pro běžného uživatele by bylo v některých případech obtížné či nemožné ověřit, jestli se chystá stáhnout soubor ze zdroje, který má platnou licenci k šíření autorského díla či nikoliv. Současně však zdůraznil, že autorskoprávní důsledky je třeba vždy posuzovat i s ohledem na § 29 odst. 1 autorského zákona, tedy podle toho, zda takové užití není v rozporu s běžným způsobem užití díla a zda nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.

Tento názor byl však podle mnohých překonán judikaturou Soudního dvora Evropské unie (SDEU), který zdůraznil, že výjimky z autorského práva je třeba vykládat přísněji. SDEU uvedl, že stahování z nelegálních zdrojů není v souladu se zákonem, protože oprávněné zájmy autora jsou tím dotčeny: „Nelze tak tolerovat vnitrostátní právní předpisy, které nečiní žádný rozdíl mezi soukromými rozmnoženinami pořízenými z oprávněných zdrojů a rozmnoženinami pořízenými z padělaných či nedovolených zdrojů.“ (rozsudek SDEU ve věci C-435/12 ACI Adam BV a další proti Stichting de Thuiskopie, Stichting Onderhandelingen Thuiskopie vergoeding ze dne 10. dubna 2014). Z pohledu unijního práva proto nelze stahování z nelegálních zdrojů považovat za dovolené jen s odkazem na osobní potřebu.“

Je důležité si uvědomit, že porušení autorských práv může mít kromě morálních aspektů také právní důsledky, včetně správních, či v krajním případě, i trestněprávních sankcí. Proto doporučujeme vždy ověřit legálnost zdroje před stažením jakéhokoli autorského díla z internetu. Při posuzování legality zdroje je vhodné vycházet z okolností konkrétního případu. Samotná skutečnost, že je dílo dostupné bezplatně, ještě automaticky neznamená, že je šířeno nelegálně. Na druhou stranu je na místě zvýšená opatrnost zejména tehdy, jde-li o běžně zpoplatněná díla nabízená zdarma bez zjevného oprávnění nositele práv

V praxi není jednoduché pohlídat si všechny důležité právní povinnosti a skryté nástrahy. Pokud se chcete soustředit na uměleckou tvorbu a právní záležitosti nechat na expertech, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář PLICKA & PARTNERS, kde se otázkami práva duševního vlastnictví zabýváme již mnoho let. Rádi vám poradíme s přípravou smluvní dokumentace, registrací ochranné známky nebo Vás zastoupíme v soudním řízení.

Dále by Vás mohlo zajímat: Autorské dílo a umělecký výkon