Fotografie a autorské právo

V roce 2011 se jeden makak chocholatý na indonéském ostrově Sulawesi zmocnil fotoaparátu britského fotografa Davida Slatera a pořídil sérii autoportrétů, které rychle obletěly svět. Tato neobvyklá situace vyvolala otázky týkající se autorských práv k těmto snímkům: patří práva fotografovi, jehož vybavení bylo použito, makakovi Narutovi, který fotografii pořídil, nebo jsou fotografie volnými díly?

Autorské právo a fotografie

Autorský zákon považuje dílo fotografické mezi autorská díla stejně jako např. dílo slovesné, hudební, dramatické nebo audiovizuální. Ne všechny fotografie však dosáhnou autorskoprávní ochrany, třebaže laťka pro její dosažení je nastavena poměrně nízko. Zákon v zásadě rozlišuje ochranu fotografie na tři případy:

✔️ fotografie splňuje znak jedinečnosti (např. umělecká momentka) – jde tedy o autorské dílo ve smyslu § 2 odst. 1 autorského zákona

✔️ fotografie není jedinečná, ale je autorovým vlastním duševním výtvorem, tedy splňuje znak původnosti (např. běžná fotografie sochy sv. Václava vyfocená turistou) – zde nemůžeme mluvit o jedinečnosti, pokud tu samou fotografii pořídí desítky lidí denně. Autorský zákon zde používá fikci autorského díla a autorskoprávní ochranu fotografii také přiznává - – jde tedy o autorské dílo ve smyslu § 2 odst. 2 autorského zákona

❌ fotografie, která není autorským dílem (např. pasová fotografie z fotoautomatu) – fotografie není chráněna podle autorského zákona. To ovšem neznamená, že nepožívá jiné ochrany, např. ve vztahu k ochraně osobních údajů.

Praktický rozdíl mezi těmito kategoriemi se může projevit zejména při posuzování rozsahu ochrany. Kdybyste si stáhli fotografii jiné osoby ze sociálních sítí a vydávali ji za vlastní, půjde o porušení v obou případech. Pokud byste ovšem našli zalíbení v předmětné fotografii na sociálních sítích a následně se pokusili o vyfocení stejné, nebo alespoň velice podobné, fotografie, lze předpokládat, že v případě „jedinečné“ fotografie se spíše dopustíte porušení autorského práva než u fotografií „původních“. Vždy tedy bude rozhodující, zda pořizovatel fotografie převzal chráněné tvůrčí prvky původní fotografie, nebo jen zachytil stejný motiv.

Autorské právo k fotografii vzniká automaticky jejím vytvořením a není nutná žádná její registrace. Autor fotografie má výlučné právo rozhodovat o jejím užití, včetně jeho rozmnožování, šíření, vystavování nebo zveřejňování na internetu. Bez jeho souhlasu je možné fotografii užít pouze na základě zákonem stanovených výjimek, například pro osobní potřebu fyzické osoby, která tím nesleduje komerční prospěch.

Ochrana podoby člověka na fotografii

Při fotografování osob je nutné respektovat její právo na ochranu osobnosti, které zahrnuje i právo na ochranu podoby člověka. Dle § 84 občanského zákoníku lze zachytit a šířit podobu člověka jen s jeho svolením. Z tohoto obecného principu však existují zákonné výjimky. Podobiznu nebo obrazový záznam lze bez svolení dané osoby pořídit nebo použít například k výkonu nebo ochraně jiných práv (např. práv pořizovatele takového záznamu), k úřednímu účelu, při veřejném vystoupení v záležitosti veřejného zájmu nebo přiměřeným způsobem k vědeckému či uměleckému účelu a pro zpravodajství. Ani v těchto případech však nesmí být zákonný důvod využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka. Porušení práv na ochranu podoby člověka může vést k občanskoprávní odpovědnosti, včetně povinnosti nahradit nemajetkovou újmu.

Praktické doporučení pro fotografy

✔️ Získání souhlasu: Pokud si nejste jistí, před vyfotografováním osoby si vždy získejte jejich výslovný souhlas, ideálně v písemné formě, zejména pokud plánujete fotografie zveřejnit nebo použít ke komerčním účelům.

✔️ Respektování soukromí: Vyvarujte se fotografování lidí v situacích, při kterých by mohlo dojít k narušení jejich soukromí.

✔️ Užití cizích fotografií: Při použití fotografií třetích stran vždy respektujte autorská práva. Žádejte o povolení k užití fotografie přímo od autora a ověřte si podmínky licencí, pokud jsou fotografie dostupné pod licencemi typu Creative Commons.

A jak dopadl opičák Naruto?

Soud prvního stupně rozhodl, že zvíře podle amerického platného práva nemůže být autorem díla. Organizace PETA se odvolala, načež se účastníci dohodli na mimosoudním vyrovnání, a to tak, že Naruto bude dostávat 25 % ze všech příjmů, které jeho selfie vygeneruje (resp. příjem poputuje na charitativní organizace, které se zaměřují na ochranu makaků). Soud bohužel tuto dohodu neakceptoval a rozhodl ve prospěch fotografa.

V praxi není jednoduché pohlídat si všechny důležité právní povinnosti a skryté nástrahy. Pokud se chcete soustředit na uměleckou tvorbu a právní záležitosti nechat na expertech, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář PLICKA & PARTNERS, kde se otázkami práva duševního vlastnictví zabýváme již mnoho let. Rádi vám poradíme s přípravou smluvní dokumentace, registrací ochranné známky nebo Vás zastoupíme v soudním řízení.

Dále by Vás mohlo zajímat: Autorské dílo a umělecký výkon